Akce roku 2026

Sobota 1.8.2026 - Hledání zlata Inků

Na dalekém severu v Tomášově se právě začala formovat expedice pátrající po zlatě Inků.

Členové expedice se sjeli ze všech koutů naší země, a přestože to byla pro některé velmi dlouhá cesta, dorazili na místo v pořádku. Sice je trochu zaskočilo počasí, drsný sever dokáže překvapit a zvlášť ti, co přijeli prakticky z tropů, nečekali takové ochlazení a všudypřítomný déšť. Vedení expedice pro ně však mělo připraveno kryté zázemí a ubytování. Bistro U Jaguára jim k večeři naservírovalo špagety s kečupem a sýrem.

Velitel expedice pak losováním z truhly rozdělil členy do jednotlivých pátracích skupin.

Venku se dnes brzy setmělo a seznámení vedoucí skupin odložili na zítra a šlo se na kutě.
Tak dobrou :)

Neděle 2.8.2026 - Hledání zlata Inků

Sluneční paprsky vytáhly expedici ze spacáků na ranní rozcvičku.

Snídaně servírovaná s úsměvem chutná dvojnásob.

Dopoledne si skupiny zahrály seznamovací hry a připravily si pokřiky a vlajky.

Dopoledne uteklo jako voda a byl čas na oběd U Jaguára.

Taneček na sluníčku? Proč ne :)

Odpoledne se expedice rozdělila a vyrazila pátrat po zlatě Inků. Jedna z výprav našla místo zlata hřiště a zmrzlinu.

Druhá výprava zabloudila až k hranici, ale zlato také nenašla.

Třetí výprava vyrazila na rozhlednu podívat se z výšky v naději, že uvidí nějaké stopy po původním inckém obyvatelstvu.

Na večeři se všichni vrátili zpět. Zlato sice nenašli, ale slunečný den si užili naplno. Krásný den zakončila expedice tancem U Jaguára.

Vysprchovat a rychle na lůžka. Dobrou :)

Pondělí 3.8.2026 - Hledání zlata Inků

Není nad to pořádně se po ránu protáhnout. A když k tomu hraje super muzika a svítí sluníčko, tak to nemá chybu!

Po snídani skupiny hledačů zlata představili svá jména, vlajky a pokřiky ostatním.

Vedoucí celé expedice představil plán a zahájil první výpravu.

V archivu Univerzity svatého Amara se objevil nález, který neměl nikdy spatřit světlo světa: zapečetěná truhla plná map, deníků a šifer, všechny směřující k jedinému místu — Údolí Slunečního krále. Když se k dokumentům dostal hlavní archeolog univerzity, profesor Martín Escalante, bylo rozhodnuto během několika minut. Reyes, známý tím, že raději stojí v prachu ruin než v kanceláři, svolal poradu a oznámil, že se chystá největší expedice jeho kariéry. Výprava byla rozdělena do šesti týmu, každý vedený vlastním velitelem a jeho pobočníkem. Úkoly jsou jasné: prozkoumat staré stezky, najít chrámové ruiny, rozluštit šifry a získat artefakty, které mohou potvrdit, že legenda o Slunečním králi nebyla jen pověst. Profesor Escalante stojí před oddíly s mapou v ruce. Klobouk má stažený do čela, prach z poslední výpravy ještě na kabátu. Vypadá jako někdo, kdo už párkrát utekl před pastmi, které měly být jen legendou. „Údolí je tam,“ řekne tiše, ale jistě. „A jestli je v těch rukopisech aspoň kousek pravdy, budeme první, kdo to zjistí.“ A tak vyrážíte. Šest týmů, jedna expedice, jeden cíl: odhalit tajemství Údolí Slunečního krále.

1. výprava - Strážci pokladu

Uprostřed údolí leží Zlaté hřiště. Dříve se tu shromažďovalo zlato určené pro chrám. Inkové věděli, že cizinci hledají poklad, a tak ho začali přesouvat z jednoho úkrytu do druhého. Vytvořili Kruh strážců — skupinu, která nosila zlaté destičky do bezpečí. Každý strážce měl svůj vlastní způsob, jak zlato skrývat: někdo ho zakopával, jiný schovával do dutých stromů nebo pod velké kameny. Jenže údolí má i své šibaly. Mezi stromy se potulují Zlatí lupiči, kteří dokážou zmizet jako kouř a objevit se přesně tam, kde to strážci nečekají. Někdy se prý smějí tak hlasitě, že se jejich smích odráží od hor. Když se jim podaří uloupit zlato, zanechají po sobě jen malý zlatý prach — jako podpis. Kdo dokáže nasbírat nejvíce zlata, získá přízeň údolí. A možná i tajný úsměv Slunečního krále, který prý sleduje hřiště z vrcholku nejvyšší skály.

V této výpravě za dobrodružstvím zvítězil 3. tým: Jaguáři Eldoráda

Po obědě, poledním klidu a svačině čekala expedici další výprava.

2. výprava - Šifra předků

Na východní straně údolí stojí Kamenná knihovna. Inkové tu zapisovali své příběhy do kamene, aby vydržely věky. Šaman Amaru tam kdysi našel svitek s podivnými značkami — tečkami, čárkami a symboly, které nikdo neznal. Tvrdil, že jde o jazyk předků, kteří ukryli mapu k Eldorádu tak, aby ji cizinci nerozluštili. Když se kód rozluští, ukáže cestu přes osm zkoušek rozesetých po údolí. Každá zkouška je jiná: tichý chrám, džungle s liánami, praky u staré stezky, slepá cesta mezi stromy, hadí stezka, paměť válečníků, hledání vajec posvátného ptáka a hřiště Slunečního kamene. Některé zkoušky jsou klidné, jiné napínavé, některé vyžadují sílu, jiné trpělivost. Kdo projde všemi zkouškami, získá část mapy, kterou kdysi ukryl sám Sluneční král. Údolí čeká, kdo dokáže slyšet hlas předků — a kdo se odváží jít dál.

V této náročné výpravě nejlépe obstál 4. tým: Zlatá kopka

Za obě výpravy vyplatil vedoucí členům expedice grant v podobě táborových peněz - Goldenů. A o ty si po večeři mohli členové zahrát proti svým vedoucím.

Sluníčko dnes doslova smažilo celý den, sprcha před spaním proto přišla vhod. Tak dobrou..

Úterý 4.8.2026 - Hledání zlata Inků

Sluneční paprsky vylákaly expedici k ranní rozcvičce.

Po vydatné snídani dorazila na expediční základnu pošta! To bylo radosti, zvlášť u těch nejmladších :)

Dopoledne vyrazila celá expedice do stínu okolního lesa pátrat po archeologických nálezech z doby Inků. Nalézt dávné stavby se sice nepodařilo, ale archeologové si postavili vlastní :)

Přežit na slunku pomáhala hadice s vodou, kterou vedoucí chladili rozpálené hlavy.

A pak už vyrazila celá expedice k vodě.

Naši výzkumníci vyměnili divoké peruánské řeky za poklidné zdejší koupaliště, kde prozkoumávali jak tajné vodní hlubiny, tak taje místního skokanského můstku. Místo hledání inckého pokladu se tentokrát vydali na lov té nejlepší zmrzliny a pořádného osvěžení!

Chvilku poté, co dorazili zpět na základnu, se zvedl vítr, nebe pokryly hrozivé mraky a vyschlou půdu během několika sekund pokryly ledové kroupy!

Prudká změna počasí nás zaskočila, ale vše jsme zvládli a užili si náhradní program.

Po večeři se rozdávala další pošta a na základnu dorazili obchodníci z dalekých krajů. Jejich sladkosti chtěl ochutnat každý.

Mezitím se setmělo a po sprchování byl čas na spánek. Dobrou noc.

Středa 5.8.2026 - Hledání zlata Inků

Na základně to žije již od časného rána.

Po snídani a výrobě improvizovaného přenášecího zařízení, který si každý tým sám navrhl a vyrobil mohla začít další výprava

3. výprava - Světelná cesta

Na severozápadě údolí je místo, kterému Inkové říkali Hřiště dvou světů. Podle starých vyprávění tam kdysi dopadly malé kousky světla — Sluneční koule. Nebyly velké, ale prý dokázaly udržet údolí v rovnováze. Když se světlo přestalo hýbat, začalo slábnout. Proto Inkové vytvořili zkoušku pro své mladé strážce. Museli světlo přenášet přes hřiště tak, aby se nezastavilo. Nebyla to soutěž o sílu, ale o spolupráci. Kdo dokázal světlo udržet v pohybu, získal důvěru starších a mohl pokračovat dál do údolí. Říká se, že když se Sluneční koule podařilo dopravit až do Srdce Slunce, ozvala se krátká ozvěna, která zněla jako tichý souhlas bohů. Možná je to jen legenda — ale údolí si ji pamatuje dodnes.

Nejlépe si s přenášením světelných koulí poradil 5. tým: Safíroví Bojovníci

Polední klid si členové expedice krátili odpočinkem, ale i hrami a tanečky.

Ke svačině na ně před výpravou za nákupy čekal meloun a čerstvě upečený švestkový koláč s tvarohem a drobenkou.

Kdo by čekal, že po slunečném dni padnou členové expedice únavou, ten by se pletl. Po návratu z nákupů a večeři se již nemohli dočkat začátku taneční diskotéky. Ta se protáhla až do tmy a teprve pak je únava přemohla. Tak klidnou tropickou dobrou noc.