Akce roku 2021

Simon the Kid. Snad pro své mládí získal tento pistolník přezdívku the Kid. Jeho rychlé reakce vždy překvapily všechny svědky jeho soubojů. Své kolty nosil stále nabité a byl vždy ve střehu. Jeho úsměv bylo to poslední, co před svou smrtí spatřili ti, co na něj vytáhli svou zbraň. Poté již zásluhou mladého pistolníka skončili na místním hřbitově.

Čtvrtek 5.8.2021 - Divoký západ

Navzdory předpovědím místního šamana se ve čtvrtek ráno déšť nekonal. Po rozcvičce a snídani se obyvatelstvo Tomášov City sešlo vyslechnout vzkazy zpoza velké louže. Šerif také rozdával části oděvů a lahví, které osadníci poztráceli. Jejich znovunalezení oslavili tanečkem.

IV. souboj - Mezek

To nejhorší, co se vám mohlo při cestách po divokém západě stát, bylo, že Vás přestal poslouchat mezek, kterého využívali osadníci k přepravě nákladů. Pokud vám mezka zastřelili, věděli jste, že si musíte poradit bez něj a museli jste vymýšlet, co a jak budete dělat. Mohlo se stát, že se vám mezek splašil, to dokázalo nejednoho ostříleného pistolnika vylekat a znejistit. Nejhorší ovšem bylo, když vám mezek z ničeho nic vypověděl službu a přestal vás poslouchat, zůstal stát na místě a za žádných okolností se nepohnul. V tu chvíli jste byli odkázáni jen na svou zbraň a chytrost. Přesvědčit takového mezka to byl úkol, se kterým si museli všichni osadníci poradit.

Před obědem do městečka dorazil konvoj poštovních dostavníků. Vypadalo to, že příbuzní osadníků za velkou louží se snad obávali, že osadníci bez sladkostí, brambůrků nemohou na divokém západě přežít. Snad si s tím jejich bříška poradí :)

Během siesty si několik osadníků vyzkoušelo indiánskou šípovou hru - Následuj nohou šíp.

Ani drobné mžení nemohlo rančery odradit od dalšího souboje.

x. etapa - Přepadení banky

Parta lupičů z městečka Tombstone se připravovala na velké přepadení. V plánu měli vykrást místní banku. Předem si zjistili, kdy je před hlavním vchodem strážce Joe. Vypozorovali, že o půlnoci Joe odchází domů. A tak svůj plán chtěli uskutečnit v jednu hodinu ráno. Vůdce lupičů Bill zjistil, jak daleko je nejbližší kancelář šerifa, aby při případném prozrazení věděli, kolik času mají na útěk. Kancelář byla od banky půl míle daleko, takže na útěk by měli přesně 3 minuty. Proto musí celá akce proběhnout v naprostém tichu. Nastal den D a lupiči se pomalu připravovali na přepadení. Je přesně jedna hodina ráno a Bill s Oskarem potichu páčí dveře od banky. Teď nastal čas pro nejchytřejšího lupiče, Steva. Jeho úkol je rozšifrovat kód na ocelovém trezoru, ve kterém se ukrývají měšce plné zlaťáků. Pro Steva to byla hračka, a tak byl trezor za chvíli otevřen. Lupiči se postavili do řady, a začali si měšce házet. Poslední lupič měl za úkol dávat měšce do připraveného dostavníku. Když se blížil poslední měšec, Oskar hlasitě kýchl, a měšec nechytil. Ozvala se rána a cinkání kutálejících se zlaťáků z protrženého měšce. Samozřejmě to všechny vzbudilo, včetně místního šerifa Johna. Bill rychle sebral ukradené peníze, nasedli na dostavník a uháněli pryč. Šerif vzbudil všechny své pomocníky a společně se vydali pronásledovat lupiče. Zanedlouho je dohnali a odvedli je na stanici, kde je zavřeli do cel, aby zde počkali na spravedlivý soud. Vše tedy nakonec dobře dopadlo a peníze se vrátili zpátky do tombstonské banky.

Před dalšími kapkami jsme se schovali v Saloonu a prověřili postřeh a fantazii při hádání postupně donakreslovaných věcí.

Navečer, po výplatě Doláčů za vyhrané souboje, zaplnili osadníci místní Casino a vyzkoušeli své štěstí ve hře. Zbylé Doláče pak uložili do Tomášovské banky.

Byl to dnes náročný den plný zážitků a znavení osadníci se již těšili do postelí. Tak dobrou..

Desperátka Simone vyrůstala v bohaté jižanské rodině, která ji měla v plánu provdat za lakomého průmyslníka. Simone se sňatkem nesouhlasila, povaha jejího budoucího manžela jí byla z duše odporná. Rozhodla se rodičům vzepřít a před svatbou utéci. Při útěku se zapletla do rvačky ve měste Sugar Town, ze které jí pomohl Peter (tehdy ještě desperát, nyní tomášovský šerif). Ten se bezradné Simone ujal a na nedalekém ranči ji naučil spoustu věcí, mimo jiné zacházet s lasem. Laso Simone hodně bavilo a díky své šikovnosti a talentu se s ním dostala až na kovbojské soutěže. Nejednu z nich vyhrála a vysloužila si tak svou přezdívku Star.

Pátek 6.8.2021 - Divoký západ

Po krátké rozcvičce již na osadníky čekal mazací tým v Saloonu. Snídaně je základ, aby měli dostatek sil na další náročný den.

Sotva dojedli, od hlídek z nedalekého kopce, dorazila do Tomášov City znepokojivá zpráva, že v okolních lesích se shromažďují indiáni. Šerif se poradil s pomocníkem a rozhodli se nic neponechat náhodě. Osud městečka mohl být ohrožen, proto vydali povel k nácviku střelby. Desperáti vytáhli zbraně a osadnící, kovbojové, rančeři, zkrátka každý se pod jejich vedením snažil zasáhnout terče. Přesná muška, rychlost nabíjení, postřeh, to vše dělá z pistolníků ty nejlepší.

S výsledky byl šerif spokojen a získal tak potřebnou jistotu, že Tomášov City je na případný útok připraveno.

Před obědem dorazily na divoký západ i růže z Texasu.

Po obědě se vydávala pošta, kterou přivezl ještě větší konvoj poštovních dostavníků než včera. Pracovnící Western Union Post již padají vysílením a dovezené zásoby osadnící nestíhají konzumovat. Doctor Marten se začíná starat o první bolavá bříška.

Po slunečném dopoledni se bohužel zatáhlo a z mraků začaly padat první kapky. Z osadníků se již stávají zkušení rančeři a hned tak něco je nerozhází. Vybaveni nepromokavými plášti vyrazili odhodlaně do okolí hlídkovat, zda se neblíží k městečku indiáni.

Počasí bylo jako na houpačce a po návratu na večeři do Tomášov City se střídaly okamžiky bez kapek s těmi s deštěm. Po indiánech nebyla ani stopa, takže po zbytek večera bylo možné hrát hry a odebrat se na lůžka bez obav z přepadení.

Tak klidnou dobrou noc i vám doma.

Rays O'Calm byl jako kovář i přes své drsné řemeslo z duše dobrák a nejhodnější člověk široko daleko. To se však změnilo poté, co mu banda opilých Mexikánců povraždila celou rodinu. Plný smutku a zloby za nimi vyrazil a až na vůdce bandy všechny postřílel. Mexikánského vůdce pak svázal a dovezl do města před kancelář šerifa. Během předávání ho však Mexikánec slovně urazil natolik, že to Rays nevydržel a vpálil mu kulku rovnou do srdce. Tím však znemožnil spravedlivý soud a sám se tak stal stíhaným desperátem.

Sobota 7.8.2021 - Divoký západ

Tomášov City se probudilo do slunečného rána. Osadnící si protáhli těla v ohradě s býky.

Posilněni snídaní se osadníci nedočkavě vrhli do dalšího souboje.

VI. souboj - Stopaři

Jednoho rána, přišel do kanceláře šerifa farmář, který přišel oznámit, že mu nějací zloději přes noc ukradli jeho drahocenné koně. Popsal, jak celý den pracoval na farmě jako obvykle a poté šel spát. Řekl, že přes noc si nevšiml ničeho podivného, dokonce neslyšel štěkat ani své psy. Poté, co se ráno probudil, šel zase pracovat, ale všiml si, že vrata do stáje jsou otevřená. Když přišel ke stáji blíž, zjistil, že všech jeho 6 koní ve stáji chybí. Nejdříve přemýšlel, jestli z té vší práce nebyl vyčerpaný a náhodou nezapomněl stáje zavřít. Pochyboval ale, že by na tak důležitou věc zapomněl, tak se tedy vyšel podívat před stáje a zjistil, že kromě koňských stop vidí i několik dalších, které patří lidem. Došlo mu, že stáje opravdu zavřel a že se jedná o krádež. Neváhal a šel ihned za šerifem. Poté, co šerif slyšel tento příběh, vydal se se svými pomocníky a farmářem na jeho farmu. Šerif si prohlédl stopy a usoudil, že to vypadá na 6 až 8 mužů a že by to mohl být znamý gang profesionálních zlodějů koní, se kterými se už dlouho potýká. Šerif s pomocníky měli teď nelehký úkol, musejí rychle začít sledovat stopy, aby zloděje dostihli dříve, než se zvedne vítr a stopy se v písku zahladí.

Podle hesla lehce nabyl, lehce pozbyl, vzali kovbojové ztečí místní casino :) Podle fronty před bankou se jim ale dařilo :)

Slunečný den byl příjemnou změnou a po rozdělení do skupin jsme vyrazili do okolí pátrat po indiánech.

Šerifův pomocník spolu s doctorem Martenem, Golden Lucy a hrstkou těch nejstatečnějších vyrazili na tu nejdelší trasu. Cílem byla strážní věž Weifberg, ze které bylo vidět daleko do indiánských území.

Bloody Maky, Young Adam, Belle Annie, Texas Caroline s početnější skupinou vyrazila o něco později k druhé strážné věži Tanzenplatz. Obě skupiny si navzájem zamávaly, ale byly od sebe tak daleko, že sotva rozeznaly špičky strážních věží.

Dave the Farmer s Hard Johnem, Simon the Kid, Lucky Naty a dalšími osadníky vyrazili na pochoutku zvanou Ice Cream.

A poslední skupina vedená Rays O'Calmem, Calamity Verčou, Star Simone vyrazila zkontrolovat dřevostavby u výhledu na údolí Sachsen Switzerland.

Všechny výpravy se do Tomášov City vrátily v pořádku, k žádnému střetu s indiány nedošlo.

Osadníci však přišli se zprávou, že v dalekých městech se údajně šíří podivná nemoc. Doctor Marten byl však vybaven příslušnými testy. Po necelé půlhodině bylo jasno, všichni byli negativní!

Desperáti tedy v klidu rozdělali oheň a osadnící si k večeři opekli ulovenou zvěř (Vuřta kansaského).

Při pohledu do plamenů ohně donesl Marten kytaru a společně se zpívalo až do setmění. Romantický večer u ohně tak udělal tečku za náročným dnem.

Lucy, holka, která vyrůstala u svého strýčka mezi zlatokopy, neměla vůbec ráda zbraně. Pomáhala mu při výkupu zlata a dalších obchodních činnostech. Po smrti strýčka zdědila významný majetek: spoustu zlata. O něj ji však lstí obral starosta města se svými komplici, mezi které patřil i soudce. Lucy tak věděla, že obviněním těchto "ctihodných" občanů spravedlnosti nedosáhne. Rozhodla se tedy vyřídit účty prostřednictvím pušky. Strhla se však přestřelka a Lucy byla nakonec nucena prchnout bez zlata. Od té doby jí kamarádi přezdívají Golden Lucy.

Neděle 8.8.2021 - Divoký západ

V neděli ráno cvičí tradičně jen desperáti, ale část osadníků je v tom nenechala samotné.

Po snídani nás čekal další souboj.

VII. souboj - Žízeň

Kovbojové se jednoho dne rozhodli, že si udělají výlet do vedlejšího městečka. Brzy ráno nasedli na koněa vyrazili. Městečko nebylo daleko, ale cesta vedla přes vyprahlou poušť. Asi v poloviněcesty zjistili, že kovboj, který měl na starosti vodu, ji zapomněl doplnit do prázdných lahví. Kovbojům okamzitědošlo, že pokud se rychle nedostanou ke zdroji vody, nemusí se z pouště vrátit živí. Nejbližší studna byla asi třicet mil daleko, proto se hned vydali na cestu. Brzy kovbojové začali pociťovat únavu a žízeň, sluníčko je pálilo na tvářích. Ažnakonec nebyli schopni pokračovat dál. Naštěstí jeden z nich, ten nejsilnější, měl ještědost sil, a proto se rozhodl, že se pro vodu vydá sám a svým kamarádům ji donese. Cesta mu kupodivu utekla rychle, jakmile dorazil ke studni, naplnil prázdné lahve a vrátil se za přáteli, kteří mu byli za záchranu velice vděční. Výlet do vedlejšího městečka odložili a po tomto zážitku se vrátili zpět domů, zdraví a živí.

Zbytek dopoledne si osadníci zahráli podle svých zájmů.

Zbytek dopoledne si osadníci zahráli podle svých zájmů.

Oběd v Saloonu si osadníci pochvalovali. Uzený bujón s rýží, grilované kuřecí kousky s bramborem a okurkovým salátem.

To, že o indiánech nebylo ani vidu, ani slechu, nedalo osadníkům spát. Určitě se něco chystá. Šerif s pomocníkem proto i dnes vyslali kovboje na hlídky do okolí.

Protože ani dnes indiány nikdo ani koutkem oka nezahlédl, vrhli se výhry chtiví osadníci na hazard v casinu a až do setmění pokoušeli své štěstí. Výhry a odměny za souboje si po zavření casina uložili do banky. Pak už jen návštěva Bath House a rychle do postelí. Dobrou..

John byl zkušeným kovbojem, který prošel několika ranči. S dobytkem to opravdu uměl a mezi rančery byl považován za schopného předáka. Jednou, když pracoval jako předák pro pana Smitha, se při práci dostal do rozepře s ostatními kovboji. Ti nebyli tak pracovití a některé jeho příkazy jim byly proti srsti. Než pracovat, raději by se povalovali ve stínu s lahví whisky. Navečer, když již byli ve značně podroušeném stavu, si na Johna počkali před Saloonem. Sotva vylezl ven, napadli ho a zbili. Možná by to pro něj nedopadlo dobře, kdyby u sebe neměl svůj colt a jednoho z nich nezastřelil. Ostatní utekli a utéci před zákonem musel i John. Od té doby je jeho přízviskem Hard.

Pondělí 9.8.2021 - Divoký západ

Když svítí sluníčko, hned se osadníkům cvičí radostněji.

Pořadí před soubojem rozhodl los.

VIII. souboj - Přestřelka

V nedaleké indiánské vesnici Jangelec žil urostlý náčelník Hladový Orel, jeho žena Koko a jejich šest dětí. Když jim docházely zásoby jídla, tak se náčelník se ženou rozhodli vyrazit na lov. Sbalili si s sebou pár zbraní, teplé oblečení a vyrazili. Po dlouhé cestě a lovení drobné zvěře byli velice unavení a zesláblí. Náčelník Hladový Orel a jeho žena Koko se rozhodli přenocovat v jeskyni. Rozdělali si oheň a k večeři si opekli koroptev, kterou cestou ulovili. Kdyžužse chystali ke spánku, zaslechli řehtání koně. Náčelník Hladový Orel se vydal tím směrem, odkud slyšel řehot. Opodál stál krásný vysoký bílý kůň. Hladový Orel si takového vždy přál. Bez problémů mu nasadil laso okolo krku a chtěl ho uvázat tam, kde se rozhodli přenocovat. V tu chvíli Hladový Orel zaslechl praskání větví. Kdosi se blížil k místu, na kterém Hladovýn Orel stál. Objevili se tři kovbojové a mířili na náčelníka svými revolvery. Jejich vůdce řekl náčelníkovi, že toho krásného koně stopují již několik dní, a tudíž patří jim. Náčelník jim odpověděl, že kůň patří tomu, kdo ho chytil. Bylo štěstí, že obě strany nechtěly jít do konfliktu, ve kterém by šlo o život, a tak se nakonec dohodly, že o něj budou soutěžit. Náčelník Hladový Orel navrhl, že koně získá ten, jehož šíp dolétne nejdále. Střílet bude náčelník proti vůdci kovbojů a jeho žena Koko proti jednomu z kovbojů. Kovbojové byli poraženi a svou prohru uznali. Vydali se se smutnýma očima směrem domů. I náčelník a Koko se vydali směrem ke své vesnici. Na tvářích jim však, na rozdíl od kovbojů, zářil spokojený úsměv.

Pátrání po indiánech proběhlo i dnes odpoledne. Osadníci se opět rozdělili a vyrazili do různých směrů.

Jednu ze skupin překvapili Apači, kteří jim ukradli koně. Kovbojové se při útěku museli obejít bez koní a tak zpět běželi jako o život. Do Tomášov City se jim podařilo dostat včas a dokonce bez ztrát na životech.

Městečko jejich návrat oslavilo v Saloonu, kde vystoupilo mnoho umělců.

Tak dobrou..

Verča, původem řádová sestra, byla nucena odejít z kláštera poté, co se při jejím pokusu o zazvonění poledne utrhl zvon a při pádu zdemoloval nejen zvonici, ale také zabil matku představenou. Když se na útěku z kláštera schovala v nedaleké stodole plné sena, udeřil do střechy blesk a stodola lehla popelem. Verče se podařilo uniknout na splašeném býkovi, který ji zavlekl hluboko do pouště. Před smrtí žízní ji na poušti zachránil projíždějící poštovní dostavník. Sotva se dostali z pouště, dostavníku upadlo kolo. Před rozzuřeným kočím utekla do městečka Dixonville, kde se připletla k bankovní loupeži. Lupiči ji vzali spolu s trezorem s sebou a poté, co jim odvyprávěla svůj příběh, dali jí přezdívku Calamity.

Úterý 10.8.2021 - Divoký západ

Drsní kovbojové si nemohli nechat ujít rozcvičkový přídavek :)

Dopoledne na osadníky posilněné snídaní čekal další souboj.

IX. souboj - Přeprava zlata

Ze zlatokopeckého městečka,obvykle jednou za měsíc,vyrážela skupinka odvážných osadníků, která měla za úkol přepravit vyrýžované zlato do nedaleké pevnosti. Za peníze utržené jeho výkupem pak měla nakoupit zásoby, nářadí, zbraně a ohnivou vodu. Nejkratší cesta k pevnosti ale vedla přes indiánské území. Osadníci proto museli počítat s tím, že budou cestou přepadeni indiány. Proto si zlato mezi sebou rozdělili tak, aby indiánům ztížili jeho získání. Cesta vedla lesem, podél řeky a mezi skalami. Poté, co osadníci opatrně prošli druhým průsmykem, proletěl kolem nich první indiánský šíp. Vzápětí druhý, třetí... Bylo to tady, indiáni je přepadli! Osadníci se rozeběhli dál po cestě a snažili se prokličkovat mezi indiánskými šípy. Na cestě bylo jen několik úkrytů, kde byli kryti před indiány. Pod záplavou šípů bojovali osadníci o holý život. Uskakovali a vyhýbali se ostrým hrotům a snažili se zachránit nejen sebe, ale i přepravované zlato, po kterém zuřiví indiáni žíznili. Jak se osadníci blížili k pevnosti, indiánských šípů ubývalo a osadníkům se i přes ztráty na životech podařilo přepravit většinu zlata do pevnosti.

Odpoledne dorazil do Tomášov City poštovní dostavník s další várkou balíků a po krátké dešťové přeháňce otevřel místní koloniál TomášOvka.

Po svačině si většina osadníků z Tomášov City hrála podle zájmů. Jen ti, co včera přišli o koně, vyrazili po nich pátrat na apačské území. Po chvíli pátrání objevili prázdné stany, ale po apačích a koních nebylo ani stopy.

Při cestě zpět spadla jedna z kovbojek do indiánské pasti, ale podařilo se ji zachránit. Její první slova byla: „Ale nehty mám všechny“ :DDD

Den osadníkům zakončil taneční večer v Saloonu. Tančilo se, zpívalo, skákalo ještě dlouho po západu slunce.

Dobrou noc z Tomášov City.