Akce roku 2025

Letní tábor Tomášov III. turnus 26.7.-9.8.2025 (popis a fotogalerie)

závěr 3/3

Úterý 5.8.2025 - Škola čar a kouzel Tomášov

Pohyb po ránu svědčí i čarodějům bez ohledu na chladnější počasí.

Na snídani si žáci pochutnali u Děravého kotle.

Hluboko pod Gringottovou bankou, v trezoru č. 717, došlo k šokující události: někdo prolomil zaklínadla a zmizel s pořádnou hromádkou zlata. Skřeti zarytě mlčí, ale v podsvětí už se šeptá o krádeži století. Profesor Šajnos Nosníč, bývalý mág zabezpečení a současný přednášející teorie chaosu, tvrdí, že lupiči si lup rozdělili, aby zmátli stopaře. Možná i obětovali někoho z vlastních. Nikdo neví. Skřeti se rozhodli nevolat úřady. Místo toho povolali Šupizuba – draka, který střeží poklad banky už od dob goblinských válek. Říká se o něm, že je tak lakomý, že kdysi spolkl vlastní šupinu, protože se leskla víc než ostatní. Teď slídí v okolí, cítí zlato. A někde v areálu se pohybují zloději s rozděleným lupem. Nikdo neví, kdo kolik nese. Ale drak ano. A bude chrlit ohnivé koule, aby získal zlato zpět.

7. hra - Loupež u Gringotta

Pronést nejvíce ukradených Zlatonek před strašlivým Šupizubem zvládla 1. kolej - Potomci dračí krve

Odpoledne se počasí zhoršilo natolik, že profesoři se rozhodli v programu pokračovat pod střechou a v teple u Děravého kotle. Nejprve se promítal film ze života jiné kouzelnické školy.

Pak následovala akční hra na zahřátí.

Nejvíce lístečků nasbírala 4. kolej - Mudlometi

A na závěr kvízové otázky s tématikou Harryho Pottera.

Nejvíce správných odpovědí vychrlila 1. kolej - Potomci dračí krve

V úterý se šli žáci sprchovat a do svých komnat dříve, protože je zítra čeká noční stezka odvahy v Zapovězeném lese.

Středa 6.8.2025 - Škola čar a kouzel Tomášov

Na sluníčku je ranní rozcvička hned veselejší.

Žáci po snídani pomáhají s otřením stolů.

Dnes vám budu vyprávět jeden obyčejně neobyčejný příběh o jednom famfrpálovém zápase. Ten zápas se vůbec neměl konat. Nejenže foukal vítr, který ohýbal brankové tyče, ale někdo — prý omylem — nechal ochranné bariéry hřiště o metr výš než obvykle, takže míče často mizely v korunách stromů a vracely se podezřele rychle zpátky. Ale rozhodčí — profesorka Bystrozraká — mávla rukou: „Když už jste převlékli dresy, tak hrajte.“ Hrál se zápas Feythorn vs. Lunivera. Za Feythorn nastoupil Richard Glazúr, chytač známý tím, že jednou při letu na koštěti usnul. Nikdo od něj nic nečekal. Jenže pak se to celé zvrtlo. Už v první minutě rozbil potlouk brankovou tyč, v páté minutě propálil střelec Lunivery vlastní koště. V sedmé minutě někdo (dodnes se neví kdo) zaklel zlatonku, takže začala lítat jako zběsilá v osmiúhelnících. Chytač Richard dokonce na půl zápasu zmizel a nikdo ho neviděl. Mysleli si, že odletěl nebo že si dává šlofíka na tribuně. Ale najednou se vše změnilo — svištivý zvuk, stín podél věže, ostrý oblouk. Richard vyletěl zpoza komentátorské plošiny, přeletěl nad hlavami tří hráčů, stočil koště, natáhl ruku — a chytil zlatonku hlavou dolů. S klidem přistál, odklepl si bláto z pláště, podal zlatonku rozhodčímu a zamířil ke stánku s teplým dýňovým moštem. Všichni zůstali civět s otevřenou pusou. Od této chvíle byl Glazúr nejžádanějším chytačem tomášovské školy.

8. hra - Famfrpál

Na tuto hru si koleje museli nejprve vyrobit vlastní koště.

Košťata se musela konstruovat pečlivě, létání na nich není jen tak.

A zatímco někteří létali, jiní se před letem uklidňovali hrou.

8. hra - Famfrpál

Létání vyžadovalo mnoho sil, proto se před pokračováním ve hře museli žáci občerstvit.

A pak už zase pokračovali ve hře.

Nejlépe ovládala své koště 5. kolej - Hadojedi

Do školy čar a kouzel Tomášov dorazila pošta. To bylo mezi žáky radosti.

Po večeři se žáci vydali na procházky po okolí. Sledovat západ slunce z rozhledny či vyhlídky nebo si stavět domečky v lese.

Po setmění čekala na žáky ještě jedna dobrovolná zkouška. Noční stezka odvahy skrz Zapovězený les. Zkoušky se zůčastnili téměř všichni a zpátky do školy čar a kouzel se vrátili v pořádku a plni zážitků.

Tak dobrou..

Čtvrtek 7.8.2025 - Škola čar a kouzel Tomášov

Po ranní rozvcičce se žákům bude určitě stýskat.

Nikdo nepřehazoval kotlíky tak rychle jako Bětka Rendlová z koleje Mordragon. Zatímco ostatní ještě hledali druhou stránku zadání, ona už měla vodu na varu, přísady seřazené podle barvy a nůž v ruce. Tvrdila, že když něco neprobublává, je to ztráta času. Jednou – bylo to v úterý po obědě – měli studenti připravit jednoduchý lektvar na uvolnění svalstva. Návod zabíral tři řádky. Profesora Vrkoče to zřejmě nebavilo stejně jako žáky, protože si s povzdechem sedl do rohu a začal leštit starou váhu. Bětka ale zářila. „To bude rychlý,“ poznamenala, „trocha bodláčí, trocha šalvěje a...“Vytáhla vlastní sáček sušeného šeříku, který si přinesla z domova. „Vůně je půlka magie,“ řekla – a vysypala ho celý. Nikdo si nevšiml, že použila trojnásobek základní složky, přidala navíc kapku octa a místo míchání po směru hodinových ručiček jen třikrát prudce škubla hůlkou jako při výměně svíčky. Kotlíku to stačilo. Ve vteřině se rozzářil, zavrněl, poskočil... a pak s hlasitým PUMF! vybuchl v oblak fialového kouře. Jemného, voňavého, hřejivého. Celá učebna byla v něm. Šeříkový prach se usazoval všude. Jeden student se rozesmál, druhý začal recitovat kouzelnické přísloví o koblihách, třetí se složil do pozice ležící žáby a nechtěl vstát. I profesor Vrkoč, známý svou absolutní imunitou vůči humoru, se musel otočit zády, aby nebylo vidět, že se usmívá. Když se dým rozptýlil, Bětka si sedla zpátky na své místo, opřela bradu o ruku a prohlásila: „Mělo to uvolnit. Tak to uvolnilo.“ Lektvar se samozřejmě zakázal. Ale v archivu školy dodnes leží poznámka na ručně psané příloze: „Recept č. 244b – funguje. Ale jen jednou.“

9. hra - Lektvary

Každá kolej sice dostala recept, ale jednotlivé potřeby a ingredience na úspěšné vytvoření lektvaru si musela získat splněním úkolů u profesorů.

Nejrychleji získala vše potřebné a úspěšně umíchala lektvar s barvou své koleje 5. kolej - Hadojedi

A pokud si chcete vyzkoušet stejný lektvar i vy doma, pak tady máte recept.

Byl to jeden z těch studentů, kterého si člověk všimne hned. Emanuel Hrba, kolej Orbisolar, vysoký, neklidný, pořád s flekem od inkoustu na rukávu. Zajímal se o to, čemu říkal „prvotní magie“ – o kouzla, která nejsou napsaná v učebnicích, ale vyryta v zemi, vodě, větru a ohni. Jednou ho někdo zaslechl, jak si mumlá: „Když zvládneš ovládnout jeden živel, jsi kouzelník. Dva – jsi mocný. Ale čtyři najednou… to nikdo nikdy nezkusil.“ Samozřejmě, že to zkusil. V jeden nepříliš hlídaný páteční večer si Emanuel vypůjčil čtyři artefakty z kabinetu profesorky Jalovcové – zlatý kamínek, nádobku s dešťovou vodou, svíci z dračího tuku a měděný talisman pro vítr. Odnesl je na staré hřiště za skleníky. Nikdo přesně neví, co se tam stalo. Ale v jednu chvíli se stromy v okolí ohnuly k zemi, vzduch zhoustl, země se zachvěla a na nebi se objevila kruhová duha. Když ho o čtyři hodiny později našli, seděl uprostřed vyprahlé, mírně ohořelé louky, měl na tváři výraz naprosté spokojenosti – a vlasy postavené do čtyř směrů. Každý jiný. Jako růžice. „Povedlo se?“ zeptala se tehdy ředitelka Vlkočárová. Emanuel jen pokrčil rameny. „Nevím. Ale něco se stalo. Něco zvláštního.“ Od té doby na tom místě nic neroste podle ročního období. V rohu se objevují květy v prosinci, v červenci tam prší ze země nahoru. Profesor Vrkoč tam odmítá chodit. Ale děti tomu říkají Hrbalínek – a nosí si tam házet šišky, protože se prý vždycky odrazí jinak.

10. hra - Zkouška živlů