Akce roku 2025

Pátek 4.7.2025 - Škola čar a kouzel Tomášov

Snídaně se u Děravého kotle podává s úsměvem :)

Dnes vám budu vyprávět jeden obyčejně neobyčejný příběh o jednom famfrpálovém zápase. Ten zápas se vůbec neměl konat. Nejenže foukal vítr, který ohýbal brankové tyče, ale někdo — prý omylem — nechal ochranné bariéry hřiště o metr výš než obvykle, takže míče často mizely v korunách stromů a vracely se podezřele rychle zpátky. Ale rozhodčí — profesorka Bystrozraká — mávla rukou: „Když už jste převlékli dresy, tak hrajte.“ Hrál se zápas Feythorn vs. Lunivera. Za Feythorn nastoupil Richard Glazúr, chytač známý tím, že jednou při letu na koštěti usnul. Nikdo od něj nic nečekal. Jenže pak se to celé zvrtlo. Už v první minutě rozbil potlouk brankovou tyč, v páté minutě propálil střelec Lunivery vlastní koště. V sedmé minutě někdo (dodnes se neví kdo) zaklel zlatonku, takže začala lítat jako zběsilá v osmiúhelnících. Chytač Richard dokonce na půl zápasu zmizel a nikdo ho neviděl. Mysleli si, že odletěl nebo že si dává šlofíka na tribuně. Ale najednou se vše změnilo — svištivý zvuk, stín podél věže, ostrý oblouk. Richard vyletěl zpoza komentátorské plošiny, přeletěl nad hlavami tří hráčů, stočil koště, natáhl ruku — a chytil zlatonku hlavou dolů. S klidem přistál, odklepl si bláto z pláště, podal zlatonku rozhodčímu a zamířil ke stánku s teplým dýňovým moštem. Všichni zůstali civět s otevřenou pusou. Od této chvíle byl Glazúr nejžádanějším chytačem tomášovské školy.

Na famfrpál je potřeba koště. A to rozhodně ne ledajaké. Musí rychle a bezpečně létat, musí být snadno ovladatelné. První úkol byl tedy jasný. Každá kolej si vyrobila svůj vlastní speciál.

5. hra - Famrfpál

Famrfpál prověřil šikovnost, rychlost i postřeh. V zápalu hry se ukázaly některé konstrukční nedostatky košťat :) Ale nakonec se do cíle dostaly všechny koleje a nikdo se nezranil.

Ve famrpálu nejlépe obstála 2. kolej - Vládci relikvií, která zároveň získala pohár konstruktérů.

Škola čar a kouzel dnes čelila útoku černé magie. Mozkomorové se Smrtijedy nás doslova odřízli od energií. Hagrid se svou lucernou vypomohl v kuchyni při výdeji. Profesorům trvalo několik hodin než společnými silami útok odvrátili.

Po obědě a odpočinku vyrazili žáci za nákupy do Prasinek.

Na zprávy z domova se těší všichni.

Náročný den pak zakončil taneční bál u Děravého kotle. Tancem jsme oslavili vítězství nad černou magií.

Plni zážitků se znavení žáci přesunuli do svých komnat. Tak hezké sny.

Sobota 5.7.2025 - Škola čar a kouzel Tomášov

Včerejší den skončil pohybem a pohybem začal i ten dnešní.

Při boji proti černé magii profesoři zjistili, že zkušenosti žáků s používáním hůlek a znalosti kouzel jsou stále ještě nedostatečné. Síla Mozkomorů a Smrtijedů nebezpečně vzrostla a je tedy potřeba posílit bezpečnostní opatření. Otevřeli proto tajemnou komnatu ukrývající zbraně, k jejichž ovládání nejsou potřebné kouzelnické schopnosti, ale stačí rychlý výcvik. Rozdělili si žáky podle schopností a naučili je zbraně používat bezpečně a efektivně.

Sluníčko stále svítilo a dle předpovědí profesora Počasuse mají brzy přijít deště. Žáci tedy nelenili a vyrazili k vodě. Protože ke sluníčku koupaní zkrátka patří.

Oheň by měl odradit Mozkomory i Smrtijedy, proto Děravý kotel nabídl žákům možnost opékání špekáčků. Ti nadšeně souhlasili a přípravu večeře vzali do vlastních rukou.

Některým žákům se kouzlo Opékátům chlebátům moc nedařilo :D

A co by to bylo za oheň bez zpívání s kytarou. Táborákové romantiky není nikdy dost a do svývh komnat odcházeli žáci s ohněm v srdci. Dobrou..

Neděle 6.7.2025 - Škola čar a kouzel Tomášov

Nedělní ráno začalo profesorskou rozcvičkou.

Po snídani si profesoři pro žáky připravili různé hry. Některé byly pohybové, některé byly kreativní. Aby si zkrátka vybral každý.

Ne každý student školy čar a kouzel Tomášov se proslavil v učebnách. Šimon Ševela, nenápadný kluk z koleje Orbisolar, byl mizerný v lektvarech, pomalý v kouzelných duelech a jednou omylem zaklel sám sebe do inkoustové skvrny. Ale měl výjimečnou schopnost: všechno si pamatoval – a všechno šifroval. Psal si poznámky do učebnic ne slovy, ale obrázky, značkami, znaky, které nikdo nedokázal rozluštit. Když vykonal všechny závěrečné zkoušky, nezanechal po sobě žádný deník. Jen různé náhodné kódy vyryté na lavicích, pod prkny v knihovně a na zadní straně obrazů na chodbách. Nikdo jim nerozuměl. Ale to se mělo brzy změnit. Během slavnostní večeře se jeden z obrazů ve Velké síni sám převrátil. Na jeho zadní straně byla sekvence devíti symbolů, pod nimi nápis: „Kdo rozluští, co jsem skrýval, najde cestu dál, kde jiní končí.“ Od té chvíle se studenti začali o Šimona zajímat. A ukázalo se, že jeho šifry nejsou náhodné – tvoří mapu. Ne mapu míst. Ale mapu myšlení. Obrazů. Vzorů. Každá kolej teď dostala jiný soubor značek. Všechny značky mají ale jedno společné: jsou součástí Šimonovy poslední hádanky. Je pouze na žácích, aby je rozluštili.

6. hra - Tajná šifra

Nejlépe si se šiframi v této hře poradila 2. kolej - Vládci relikvií, a to hlavně díky výborné paměti, rychlosti a trošce štěstí.

Do večeře ještě zbýval volný čas, profesoři vytáhli připravené hry a zahráli si se žáky o Zlatonky.

Vyhrané Zlatonky si pak žáci uložili do Gringottovy banky.

Děravý kotel připravil k večeři dukátové buchtičky s vanilkovým krémem.

No řekněte sami, nedali byste si také?

Profesoři si všimli, že mezi žáky někteří vynikají nejen ve školních předmětech, ale i v dalších dovednostech. O talenty mezi nimi není nouze. Rozhodli se proto uspořádat večerní představení, kde budou vystupovat talentovaní žáci. Zpívalo se, tančilo i kouzlilo. Večerem účinkující provázeli moderátoři a porota hodnotila body jednotlivá vystoupení.

Venku už se setmělo a byl čas ke spánku. Tak krásnou kouzelnou noc a hezké sny.

Pondělí 7.7.2025 - Škola čar a kouzel Tomášov

Škola čar a kouzel se dnes probudila do zataženého rána. Jak varoval profesor Počasus, ochlazení a déšť se blíží. Ale všechny koleje jsou stále v dobré náladě.

Zkouška draků bývala kdysi součástí závěrečných zkoušek studentů v Tomášově. Ti, kdo si chtěli vysloužit čestný erb školy, museli složit zkoušku odvahy – střet s živým drakem, pod dohledem mistrů magie a s povolením Ministerstva pro zvířata nebezpečně velká. Jedním z posledních, kdo tuto zkoušku podstoupil, byl student čtvrtého ročníku, Jonáš Dravecký z koleje Mordragon. Jeho jméno je sice vytesané v kameni u Věže paměti, ale jeho příběh znají jen ti, kdo naslouchají pozorně. Zkouška probíhala v kamenném amfiteátru pod Dračími skalami, kde byl spoután černohřbetý drak Sorgarth, obrovský samec s plameny rudými jako roztavené železo. Každý student měl za úkol jedinou věc: získat vejce z dračího hnízda, ukrytého mezi skalisky za drakem. Jonáš nevynikal v obranných kouzlech, a ani zdaleka nebyl tak rychlý na koštěti jako jiní. Ale měl jinou přednost – uměl přemýšlet, i když měl strach. Zatímco ostatní by se vrhli do vzduchu a pokusili se draka zmást, Jonáš použil jednoduché kouzlo – Ventis Minor, proud jemného větru. Rozvířil písek kolem dračích očí, aby získal čas. Pak přeběhl po skalách a zamířil k hnízdu. Drak zařval a zvedl se. Jonáš se zhoupl na laně, které předtím připevnil kouzlem Fixatus mezi dvě skály, a ve chvíli, kdy se Sorgarth přikrčil ke skoku, Jonáš už měl vejce v náručí. Dopadl tvrdě. Rameno měl vykloubené, ale pevně držel vejce. A než drak dorazil, profesor dohledu odpískal konec. Od té doby se dračí zkoušky ve škole přestaly pořádat – prý kvůli bezpečnosti. Ale ti, kdo byli tehdy u toho, ví, že důvod byl jiný: „Nikdo už nedokázal být tak klidný – tváří v tvář ohni.“

7. hra - Dračí zkouška

V dračí zkoušce nejlépe obstála 2. kolej - Vládci relikvií.

Polední klid si žáci zpestřili písničkami na přání s občasným zpěvem sličných profesorek .)

Odpoledne nám občasný opakovaný déšť narušoval program, ale přesto jsme stihli tanečky, jógu a hry na hřišti.

Večer pak žáci zakončili tancem u Děravého kotle.

Dobrou noc.

Úterý 8.7.2025 - Škola čar a kouzel Tomášov

Úterní ráno bylo chladnější, a k tomu drobně mžilo, ale počasí nemohlo žáky odradit od běžného programu.

Nikdo nepřehazoval kotlíky tak rychle jako Bětka Rendlová z koleje Mordragon. Zatímco ostatní ještě hledali druhou stránku zadání, ona už měla vodu na varu, přísady seřazené podle barvy a nůž v ruce. Tvrdila, že když něco neprobublává, je to ztráta času. Jednou – bylo to v úterý po obědě – měli studenti připravit jednoduchý lektvar na uvolnění svalstva. Návod zabíral tři řádky. Profesora Vrkoče to zřejmě nebavilo stejně jako žáky, protože si s povzdechem sedl do rohu a začal leštit starou váhu. Bětka ale zářila. „To bude rychlý,“ poznamenala, „trocha bodláčí, trocha šalvěje a...“Vytáhla vlastní sáček sušeného šeříku, který si přinesla z domova. „Vůně je půlka magie,“ řekla – a vysypala ho celý. Nikdo si nevšiml, že použila trojnásobek základní složky, přidala navíc kapku octa a místo míchání po směru hodinových ručiček jen třikrát prudce škubla hůlkou jako při výměně svíčky. Kotlíku to stačilo. Ve vteřině se rozzářil, zavrněl, poskočil... a pak s hlasitým PUMF! vybuchl v oblak fialového kouře. Jemného, voňavého, hřejivého. Celá učebna byla v něm. Šeříkový prach se usazoval všude. Jeden student se rozesmál, druhý začal recitovat kouzelnické přísloví o koblihách, třetí se složil do pozice ležící žáby a nechtěl vstát. I profesor Vrkoč, známý svou absolutní imunitou vůči humoru, se musel otočit zády, aby nebylo vidět, že se usmívá. Když se dým rozptýlil, Bětka si sedla zpátky na své místo, opřela bradu o ruku a prohlásila: „Mělo to uvolnit. Tak to uvolnilo.“ Lektvar se samozřejmě zakázal. Ale v archivu školy dodnes leží poznámka na ručně psané příloze: „Recept č. 244b – funguje. Ale jen jednou.“

8.hra - Lektvary

2. kolej - Vládci relikvií se ukázali jako mistři i v míchání kouzelných lektvarů.

A pokud si chcete vyzkoušet stejný lektvar i vy doma, pak tady máte recept.

Odpoledne se vyčasilo a profesoři si rozdělili žáky do několika skupinek a vyrazili na vycházky do okolí.

Na nástupu pak profesoři ocenili nejvíce talentované žáky.

Po večerním sprchování zmizeli žáci do svých komnat. Dobrou noc.